Pravidla hry

Každému hráči jsou vylosovány čtyři karty a jedna karta doprostřed stolu. Zbytek balíku tvoří talón, ze kterého hráči dobírají karty. Hráč, který je na tahu, smí odhodit buď kartu vyložené barvy nebo kartu stejné číselné hodnoty. Nemůže-li nebo nechce-li hráč odhodit kartu, musí vzít kartu z talónu. Filka lze odhodit na kteroukoliv barvu a hráč určí, jakou barvu představuje pro dalšího hráče. Odhodí-li hráč sedmu, následující hráč musí odhodit také sedmu. Pokud nemá, musí si z talónu vzít 2 karty násobené počtem sedmiček odhozených po sobě. Odhodí-li hráč eso, následující hráč stojí, tj. vynechá jeden tah. Vítězem je ten, kdo se jako první zbaví všech karet.

Ovládání

Hra se ovládá přes klávesnici. Na začátku hry si hráč zvolí, kolik dostane každý hráč do začátku karet do ruky. Na vstupu musí být zadáno kladné celé číslo v rozmezí 1 až 8. Program poté rozdá hráči a počítači zvolený počet karet a vypíše karty, které má hráč v ruce, kolik karet má v ruce protihráč a zároveň kartu, která je na vrchu zahraných karet. Poté se zeptá, jakou kartu chce hráč zahrát. Karty jsou ve formátu barva-hodnota např. kule-8 nebo zaludy-spodek. Zahrání karty se provádí napsáním čísla karty a stisknutím ENTERu. V případě, že by se hráč pokusil zahrát kartu, kterou nemá nebo podle pravidel nemůžete zahrát, program ho upozorní, aby nepodváděl a znovu vyzve k zapsání karty.

Program

Následující část pojednává o samotném programu z hlediska programátorského a obsahuje vysvětlení jeho funkčnosti, popisy procedur atd. Hra byla vytvořena ve vývojovém prostředí Bloodshed Dev-Pascal 1.9.2, kde byl jako kompilátor nastaven Freepascal.

Reprezentace dat

Z celého programu je asi nejobtížnější částí vymyslet, jak budou jednotlivé karty, balíčky i karty v rukách obou hráčů reprezentovány. Nakonec jsem se rozhodl pro typ záznam, který jsem v pascalu nadefinoval následujícím způsobem:

type Tkarta = record
               barva:array[1..32] of string;
               hodnota:array[1..32] of string;
               obsahuje:array[1..32] of boolean;
              end;

Všechny položky záznamu jsou typu pole o 32 prvcích, což odpovídá počtu karet. Pro představu se v podstatě jedná o tabulku o 32 řádkách a sloupcích ID (jasné identifikační číslo karty), barva, hodnota a obsahuje. Tato „tabulka“ se pak různými způsoby prochází. V poli obsahuje se nachází vždy informace, zda se karta nachází v určené proměnné.

Proměnné tohoto typu jsem nadefinoval celkem čtyři:

• Hrac – představuje karty, které má v ruce hráč
• Pc – karty, které má v ruce počítač
• Balik – talón prozatím nezahraných karet, ze kterých se líže
• Zahrane – karty, které již byly zahrány

Tyto proměnné pak byly naplněny podobným způsobem během procedury inicializace:

barva[5]:='Cervena';  hodnota[5]:='8';       obsahuje[5]:=FALSE;
barva[6]:='Cervena';  hodnota[6]:='9';       obsahuje[6]:=FALSE;
barva[7]:='Cervena';  hodnota[7]:='10';      obsahuje[7]:=FALSE;
barva[8]:='Cervena';  hodnota[8]:='Spodek';  obsahuje[8]:=FALSE;

Program si nikde nepamatuje, v jakém jsou karty pořadí. Místo toho se vždy ze zbývajících karet vybírá jedna náhodná, což není nejefektivnější způsob, ale vzhledem k výkonu dnešních PC a tomu, že se jedná jen o 32 karet, považuji ztráty za zanedbatelné. Ukládá se ovšem poslední zahraná karta, a to do dvou proměnných typu záznam. V proměnné PosledniKarta je karta, s kterou se právě manipuluje, AktivniKarta je už karta zahraná a nehybná.

PosledniKarta: record         {karta, s kterou se pracuje - prave se hraje}
               barva:string;
               hodnota:string;
              end;
AktivniKarta: record          {karta, ktera je jiz zahrana na vrchu baliku}
               barva:string;
               hodnota:string;
              end;

Zvolená reprezentace dat však nebyla příliš vhodná a špatně se s ní v programu dále pracovalo, lepším řešením by bývalo karty reprezentovat jen čísly 0..31 kde

• K div 8 je barva
• K mod 8 je hodnota
• V poli [0..3] by byly uloženy názvy barev
• V poli [0..7] by byly uloženy názvy hodnot
• Karty hráčů i talonů by šly reprezentovat polem [1..maxpocet] of 0..31

Vývojový diagram

Následující vývojový diagram znázorňuje průběh programu, pro zjednodušení se v něm nenacházejí ověřovací podmínky a kontroly zahrání speciálních karet.

Popis hlavního programu

Na počátku zavoláme proceduru inicializace, která slouží zejména k načtení proměnných a zobrazení ovládání a pravidel. Zjistíme počet karet, které budou do začátku rozdány každému hráči, rozdáme je a smažeme obrazovku. Následuje vyložení první karty, její vypsání a zjištění, zda se nejedná o eso nebo sedmičku. Následující část se opakuje až do doby než má některý z hráčů na ruce 0 karet.

Voláním procedury vypsatkarty se vypíšou na obrazovku informace o kartách v ruce hráče, poslední zahrané kartě atd. Pokud bylo v tahu protihráče zahráno eso, nabývá proměnná ZahranoEsoPC hodnoty TRUE, vypíše se, že hráč stojí a na tahu je opět protihráč. Pokud eso nebylo zahráno, zeptá se program hráče, jakou chce zahrát kartu. Pokud hráč vloží nulu, žádná karta se nezahraje a místo toho si lízne počet karet určených proměnnou PocetLiznuti. V případě jiného čísla program zavolá proceduru ZahratKartu která zkontroluje, zda je možno kartu zahrát a pokud ano, tak ji přesune z hráčovy ruky na balík zahraných karet. Pokud vše proběhlo v pořádku, následuje protihráčův tah. Nakonec se ještě zjistí, zda některý z hráčů nemá na ruce žádné karty a pokud tato situace nastane, program vypíše vítěze a hra skončí, jinak se celý děj opakuje.

Popis jednotlivých procedur

Inicializace

Na počátku se vymaže obrazovka a inicializuje se generátor náhodných čísel, který bude zapotřebí pro pozdější lízání karet. Do proměnné Hrac se dosadí jednotlivé karty. Karty jsou v pořadí, ve kterém budou i později prohledávány a v případě tahu počítače zahrány. Proto jsou na prvních čtyřech místech esa, aby se jich počítač snažil zbavit jako prvních a až na úplném konci filkové pro změnu barvy v případech, kdy není žádná jiná vhodná karta nalezena. Bližší popis je možné nalézt v části Reprezentace dat. Stejné hodnoty jsou pak vloženy do proměnných pc, balik a zahrane jen s tím rozdílem, že na počátku jsou všechny karty v balíku (talónu) a tedy pro všechny i má Balik.Obsahuje[i] hodnotu true. Poslední částí je vypsání pravidel v případě kladné odpovědi hráče.

ZamichatBalik

Procedura slouží k zamíchání zahraných karet do balíku v případě, že z něj byly odebrány všechny karty. Nejprve se zjistí, zda je v něm ještě nějaká karta. Pokud ano, tak se nic nestane. V opačném případě zamíchá zahrané karty do nového balíku, z kterého se opět mohou lízat karty. Zamíchání se provede tím, že se prochází cyklem mezi všemi kartami a u všech karet obsažených v zahraných kartach se nastaví proměnná zahrane.obsahuje[k] na hodnotu FALSE a balik.obsahuje[k] na hodnotu TRUE. K je index právě procházené karty (hodnota řídící proměnné).

LiznoutKartu(kdo)

Procedura slouží k tomu, aby si podle parametru procedury hráč (pro kdo=‘hrac‘) nebo počítač (kdo=‘pc‘) líznuli kartu z balíku. Líznutí proběhne tím způsobem, že se vybere náhodná karta z balíku a ta se z balíku přesune do hráčovy/počítačovo ruky. Tato akce je realizována opakovaným generováním náhodného čísla a zjišťováním, zda se karta s tímto indexem nachází v balíku. Děj se opakuje do doby než se takováto karta najde. Jakmile se najde, tak je přesunuta do ruky hráče/počítače (např. pro hráče vypadá kód: hrac.obsahuje[j]:=TRUE; balik.obsahuje[j]:=FALSE) a přes logickou proměnnou VPoradku je cyklus ukončen. Protože by v případě, že by už nebyla v balíku žádná karta, probíhalo hledání karty do nekonečna, je ještě před prohledáváním zavolána procedura ZamichatBalik. Pokud kdo=‘hrac‘, je ještě vypsána líznutá karta.

Důležitou proměnnou je PocetLiznuti udávající, kolik karet si má hráč líznout. Standardně je v ní hodnota 1, ale může se zvýšit po zahrání sedmiček. Pakliže je v ní hodnota větší než jedna, zmenší se její hodnota o jedničku a procedura zavolá sebe samu. To se provádí až do doby, než je její hodnota rovna jedné, tím pádem si hráč lízne odpovídající počet karet.

VypsatKarty

Procedura složí k podání informací o současném stavu hry, tedy vypsání karet na ruce hráče, počtu protihráčových karet a též informace o poslední zahrané kartě. Všechny karty jsou očíslované, líznutí další karty je označeno nulou.

ZahratKartu

Procedura, která slouží k zahrání karty hráče.

Na počátku nastavíme logické proměnné, které hlídají zahrání esa a zda vše proběhlo v pořádku na hodnotu FALSE, poté určíme, která karta odpovídá zadanému číslu. Opět procházíme všech 32 karet a zjišťujeme nejprve, zda se karta, kterou hrajeme (PosledniKarta), rovná kartě v hráčově balíku. Tím vyloučíme nesmyslné zadání a zároveň zjistíme, s jakým indexem karty budeme dále pracovat. Ověříme, zda hráč danou kartu vlastní a poté, zda se dá zahrat na současnou kartu.

To je možné jen ve třech případech:

1. Barvy zahrané (PosledniKarta.Barva) a aktivni karty (AktivniKarta.Barva) jsou totožné
2. Hodnoty obou karet jsou shodné
3. Zahraná karta je filek

Pokud je alespoň jedna z těchto podmínek splněna, cyklus pokračuje a ověří se, zda se nepokoušíme zahrát jinou kartu než sedmičku, pokud byla zahrána v minulém kole sedmička (PocetLiznuti>1). Pokud je vše v pořádku, nastaví se proměnná VPoradku do hodnoty TRUE, karta z ruky je zahrána do balílu a stane se aktivní kartou.

Dále je zapotřebí ošetřit speciální karty. Pokud byla poslední zahraná karta sedmička, zvýší se hodnota proměnné PocetLiznuti, v případě zahraného esa se nastaví proměnná ZahranoEso na TRUE a počítač bude v příštím kole stát. Pokud byl zahrán filek, vypíšou se možnosti, na jakou je možno změnit barvu, a proměnná aktivnikarta.barva se podle výběru hráče změní.

Pokud neproběhlo něco v pořádku a proměnná VPoradku zůstala na hodnotě FALSE, program napomene hráče, aby nepodváděl, neboť chtěl zahrát kartu, kterou nevlastní nebo podle pravidel nemůže zahrát.

ProtihracuvTah

Nejprve se nastaví pomocné logické proměnné na hodnotu FALSE, hodnot TRUE se dosáhne až při splnění určitých podmínek.

Pakliže bylo v minulém tahu zahráno eso (ZahranoEso=TRUE), počítač jen oznámí, že stojí a ukončí svůj tah. Pokud byla v minulém tahu zahrána sedmička, budou se hledat karty jen mezi sedmičkami, v obráceném případě mezi všemi kartami kromě filků. Poté probíhá hledání a zahrání karty obdobně jako v proceduře ZahratKartu. Pakliže žádná z karet nevyhovuje, zjistí se, zda má počítač filka a pokud ano, tak ho zahraje. Barvu změní podle počtu zbývajících karet na ruce. V případě, že nemůže zahrát žádnou kartu, lízne si odpovídající počet karet z talónu.

D/A převodník je realizován odporovou žebříčkovou sítí a nepotřebuje žádné referenční ani napájecí napětí, je připojen na datové bity paralelního portu (LPT1). Napájení komparátoru je také z LPT1 a tam je i zapojen jeho výstup. Z přípravku je vyveden analogový vstup IN, analogový výstup OUT a zem GND. Konektor CANNON 25M, který zajišťuje styk s počítačem, je přímo na plošném spoji.

Na přípravku DAk jsou vstupy D/A převodníku zapojené na data LPT1, tzn. na port 378h posíláme čísla od 0 do 255 a na výstupu převodníku máme úměrné napětí. Výstupní napětí záleží na LPT a jeho U_log1. Pomocí programu vytvořeném v programovacím jazyce Pascal postupně posíláme na LPT1 port hodnoty v rozmezí 0 až 255 a na voltmetru připojeném na výstup převodníku zjistíme příslušné hodnoty napětí. Pro získání přesné charakteristiky je zapotřebí provést měření alespoň v patnácti bodech a postihnout oblast nuly, středu i konce převodní charakteristiky.

Zdrojový kód v Pascalu

Program Posilani;
uses Crt;
var
   DATA: byte;
begin
   ClrScr;
   Write('Zadej hodnotu pro vstup do D/A (0 az 255):  ');
   ReadLn(DATA);
   asm
      mov dx,378h
      mov al,DATA
      out dx,al
   end;
end.

Pro výpočet výstupního napětí D/A převodníku použijeme následující vzorec:

kde D je hodnota naměřená na voltmetru.

Vypočtená napětí následně promítneme do grafu. Modrá barva odpovídá ideální charakteristice, červeně je vyznačen skutečný průběh testovaného převodníku.

Jak je možno vidět na grafu, skutečný průběh se od ideální převodní charakteristiky obvykle lehce liší. Při našem měření se při vstupní hodnotě 0 neobjevilo na výstupu napětí 0V, nýbrž napětí o 0,1V vyšší, přesně opačný případ nastal u hodnoty 255 kde bylo napětí jen 4,79V oproti předpokládaným 5V a tím pádem jsou sklony obou přímek navzájem různé. Dále měla na výsledné napětí efekt chyba způsobená zatížením D/A převodníku, ta ovšem byla minimalizována zvolením vhodného odporu R=10kΩ. Další nepřesnosti mohou mít na svédomí ne úplně přesné součástky uvnitř DAk a samozřejmě také připojený multimetr.

Příprava podkladů

Jako základ budeme potřebovat referenční obrázky produktu který chceme modelovat, v tomto případě jsem využil kvalitní fotografie přímo ze stránek Apple Sales webu kde je modelovaný MacBook Pro zachycen z mnoha různých pohledů. Obrázky jsem upravil v Photoshopu aby měly odpovídající velikosti a připravil tak pohledy shora, zepředu a ze strany podle kterých budeme modelovat, soubory je možno stáhnout zde.

Cinema 4D je komerční multiplatformní program pro tvorbu 3D grafiky od německé společnosti MAXON Computer, po jeho spuštění je automaticky založen nový projekt. Abychom si ulehčili práci při modelování a dosáhli co nejlepšího výsledku, vložíme do pozadí pracovní plochy programu předem připravené obrázky MacBooku. Toho dosáhneme tak že zvolíme pohled do kterého chceme obrázek zadat, klikneme na menu Úpravy a vybereme položku konfigutovat. Po pravé straně se objeví editační okno pohledu, přepneme v něm na záložku Pozadí a z disku vybereme požadovaný obrázek. Stejnou akci opakujeme pro všechny pohledy.



Tělo notebooku

Modelování zahájíme tělem notebooku, do pohledu shora vložíme krychli z horní nástrojové lišty a zvětšíme ji a pomocí šipek natáhneme tak, aby pokryla danou část obrázku. Následně se přepneme do pohledu shora a opět táhnutím za šipku upravíme výšku tohoto dílu.



Jelikož MacBook má zaoblené rohy, přepneme se do pohledu shora, označíme naši krychli a v pravém okně v nastavení zaškrtneme položku zaoblení.

Pro snížení části s klávesnicí zduplikujeme tělo notebooku a opět ho zarovnáme dle obrázku. Následně vložíme Boleanovskou operaci a do ní oba objekty vložíme, díky tomu se nám od prvního objektu odečte objekt druhý a vznikne prohlubeň.



Do vzniklé prohlubně vložíme jednotlivé klávesy, které opět vytvoříme jako krychle a jejich rozměry obkreslíme dle obrázku v pozadí. Ideální je vytvořit takto jednu klávesu a tu zduplikovat a naskládat do celého řádku, následně je možno celý řádek zkopírovat a několikrát vložit pro další řady. Pro větší přehlednost si jednotlivé řady seskupíme a to tak že v pravém menu objektu vybereme objekty které patří k sobě, klikneme na ně pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolíme položku seskupit.



Obdobným způsobem přidáme i trackpadd nacházející se v přední části notebooku.



Texturace těla MacBooku

Ze záložky materiály v spodní části okna zvolíme vhodný materiál pro náš notebook. Pro klávesy jsem využil Kendo Brushed Metal, pro hlavní tělo notebooku jsem si vytvořil vlastní barvu, stačí poklikat do volného prostoru a vybrat barvu a případně poupravit vlastnosti. Trackpadu jsem přidělil stejný materiál jako tělu notebooku, jen jen následně lehce poupravil jeho odstín barvy.



Displej

Displej vytvoříme obdobným zúůsobem jako unibody tělo. Opět vložíme krychli a upravíme rozměry dle obrázku v pozadí a nasadíme jej aby navazovalo na spodní tělo notebooku. Horní část je tvořena dvěma objekty – víkem a displejem, ten vložíme opět jako krychli dovnitř víka. Pro vnitřek víka jsem nastavil odlišný materiál, který se leskne.



Dovnitř obrazovky následně vložíme screenshot obrazovky a to tak že opět vytvoříme krychli o správných tozměrech a zarovnáme ji s víkem. Vytvoříme si vlastní materiál do kterého jako pozadí vložíme náš screenshot obrazovky a tento materiál pak přetažením na daný objekt přiřadíme.



Dalsím krokem je tvorba osvětlení, vložíme kuželové světlo které náš notebook osvítí. Taháním za jednotlivé body můžeme upravovat úhel dopadu.



Posledním krokem je vygenerování renderu přes menu Rendering – Vytvořit náhled. Vygenerovaný render už je možno následně vložit do bitmapy stejným způsobem jak již bylo popsáno v mém předchozím tutoriálu zaměřeném na úpravy fotografií v Photoshopu. Výsledný 3D model MacBook Pro můžete stáhnout zde.

Výsledný obrázek vznikl úpravou barevného podání fotografie, vymaskováním a nahrazením pozadí dřevěného stolu za moderní skleněný stolek, vyretušováním některých částí notebooku a tvorbou vlastního loga pod displejem. Dále byl vložen screenshot školních stránek do monitoru notebooku, doplněn text a celá fotografie oříznuta a upravena tak, aby měla vhodnou kompozici. Čistý čas strávený úpravami se vyšplhal dohromady na 2 hodiny a 7 minut.

Zdrojové obrázky:

Apple MacBook 13”: http://notebookcritic.com
Skleněný stůl: http://www.jualfurnishings.co.uk

Úprava barevného podání fotografie

Zdrojový obrázek MacBooku otevřeme v Photoshopu. Vzhledem k tomu, že notebook nebyl vyfocen za ideálního osvětlení, je třeba nejprve trochu poupravit a vylepšit barvy na fotografii. V menu obraz zvolíme funkci Tón automaticky, tím se nám celá fotografie částečně prosvětlí. Výsledek ale ještě není úplně ideální a tak přejdeme do menu Obraz – Přizpůsobení – Jas a kontrast kde zadní šipku posuneme doleva na hodnotu 227 do bodu, kde začíná křivka.

Odstranění pozadí

Nejobtížnějším respektive nejzdlouhavějším krokem celého postupu je odstrtranění pozadí za obrázkem. Nejprve pomocí nástroje Laso hrubě ohraničíme oblast kolem notebooku. V menu Výběr zvolíme Doplněk a tím se nám provede inverzní výběr a označí se vše kolem notebooku. Pak už stačí dát jen v menu Úpravy – Odstranit a vše co bylo vybráno se smaže.

Pomocí nástroje kouzelná hůlka pak postupně vybereme při držení CTRL zbývající části pozadí. Před výběrem je zapotřebí nastavit barevnou toleranci, v tomto případě mi přišla nejvhodnější tolerance 32, při vyšší hodnotě již byla hůlkou označována i přední hrana notebooku. Po výběru tyto části vrstvy stejným způsobem jako v minulém kroku odstraníme. Nástrojem guma následně dočistíme zbývající nečistoty které nebyly zachyceny magickou hůlkou, případně můžeme použít nástroje pro výběr a vybrané části opět odstraňovat což se hodí zejména ve spodní části notebooku.

Úprava přední hrany notebooku, opravy

Jelikož je je celé tělo MacBooku z jednoho kusu hliníku, jsou na něm vidět barevné odrazy, nejviditelnější je to právě na přední hraně notebooku která je celá nahnědlá což by nevypadalo dobře po umístění notebooku na skleněný stůl. Označíme si proto oblast přední hrany, klikneme na ni pravým tlačítkem myši a zvolíme příkaz Vrstva vyjmutím. Tím se nám z vybraného bloku vytvoří nová vrstva kterou můžeme samostatně upravovat. Po výběru vrstvy se mi osvědčilo v menu Obraz vybrat položku Barvy automaticky, celá vybraná oblast tím ztmavne a dostane kovový vzhled. Obě vrstvy pak následně opět sloučíme.

Jelikož se nepodaří přesně vybrat oblast přední hrany, vznikne při změně barvy a modrý proužek u horního kraje. Ten odstraníme pomocí nástroje klonovací razítko, při držení ALT vybereme oblast kterou chceme kopírovat a tu naneseme na problematické části. Použil jsem razítko o stopě 12 a krytí 100%.

Pomocí klonovacího razítka též dokreslíme rohy aby mezi nimi a přední hranou byl plynulý přechod, doplníme i chybějící místa která mohla být odstraněna při výběru magickou hůlkou. Tmavým štětcem s vhodnou stopou a krytím nastaveným jen na 10% lehce rohy ztmavíme a s pomocí gumy a klonového razítka doladíme zbývající nečistoty.

Úprava loga

Změna loga je snadnou záležitostí, s pomocí klonovacího razítka můžeme původní logo opět snadno vyretušovat a přes nástroj text vložíme vlastní nápis. Použil jsem font Myriad Pro používaný firmpou Apple o rozměru 12px. Nejprve jsem zkoušel aplikovat na text různé filtry, text ale vypadal nakonec nejrealističtěji bez nich, bylo třeba však zvolit tmavě šedou barvu.

Změna plochy na displeji

Dalším krokem je tvorba screenshotu pracovní plochy a jeho vložení jako nové vrstvy do našeho obrázku. Ideální je snímek obrazovky udělat na ploše o stejném poměru rozlišení jaký má i displej upravovaného notebooku což je i tento ukázkový případ, jinak by bylo třeba ještě screenshot v poměru oříznout. Nejprve u vloženého obrázku zmenšíme velikost aby přibližně odpovídala ploše kterou chceme překrýt a to tak že vybereme z menu Úpravy – Transformovat nástroj Změnit velikost. Obrázek můžeme dle potřeby naklánět, vzhledem k tomu že víko displeje nestojí přímo proti nám, je třeba upravit perspektivu obrázku. Toho dosáhneme kliknutím pravým tlačítkem myši na obrázek a výběrem položky Perspektiva. Táhnutím za jeden z horních rohů nám pak obrázek mění perspektivu. Pro úplné doladění klikneme na obrázek ještě jednou pravým tlačítkem myši a zvolíme položku Deformovat, jednotlivé rohy pak přesně nastavíme na pozice odpovídající ploše a stisknutím Enteru se obrázek přepočítá.

Doladění detailů

Pomocí nástroje pro nahrazení barvy ještě poopravíme okraje notebooku, jako barvu zvolíme část hliníkového těla a když přejedeme hnědé okraje, tímto krokem zešediví. Pomocí klonovacího razítka ještě vyretušujeme fólii/nečistoty viditelné v spodní části displeje.

Pozadí za notebookem

Posledním velkým krokem je vložení nového pozadí. Není snadné vybrat vhodný obrázek, musí být totiž vyfocen z podobného úhlu jako byl notebook. Nakonec jsem našel pěkný skleněný stůl, vložíme ho tedy jako novou vrstvu kterou přesuneme až úplně do pozadí. Změnšíme ji a posuneme tak, aby pozorovateli přišlo, že notebook leží na stole. Soubor uložíme a otevřeme v programu Adobe Fireworks.

Kompozice scény

V programu Fireworks se dále snadněji s objekty manipuluje a přidávají efekty. Označíme si proto všechny vrstvy našeho notebooku, klikneme na obrázek pravím tlačítkem myši a zvolíme Seskupit. Notebook se nám nyní chová jako jeden objekt a můžeme s ním snadno hýbat nebo například měnit jeho velikost. Upravíme scénu tak, aby byla vidět většina stolu a notebook přesuneme do jeho levé části.

Pomocí nástroje text vložíme do bílého volného prostoru textové pole, zvolil jsem volně dostupný font Portago ITC TT a nastavil mu velikost 70px, barva černá.

Aby notebook vypadal na stole reálněji, je zapotřebí přidat mu stín. Toho dosáhneme tak, že notebook vybereme, v panelu Vlastnosti klikneme na plus u filtrů a zvolíme filtr Stín a záře – Vržený stín. Průsvitnost nastavíme jen na 32% a úhel dopadu na 250 stupňů, zbývající hodnoty ponecháme defaultně nastavené.

Nakonec už jen stačí pomocí nástroje oříznutí obrázek oříznot, v tomto případě jsem se rozhodl pro nestandardní rozměr 1200×650px vhodný například pro web aby MacBook vynikl. Úplně posledním krokem už jen bylo vytvoření miniatur opět pomocí ořezu a zmenšení